Dominička

http://www.dmo.estranky.cz/

Chtěla bych se podělit o náš příběh. V roce 2002 jsem otěhotněla a byla jsem strašně ráda, že budu mít miminko, ale nikdy mě nenapadlo, co se může stát. Ze začátku bylo všechno bez problému, až jednoho dne, když jsem byla ve 27. týdnu těhotenství, mi bylo večer zle. Řekla jsem si: to je tím těhotenstvím. (Nikdy by mě nenapadlo, že tak brzo porodím). Večer jsem šla spát.

Bylo to 29. 3. 2003, asi kolem páté hodiny ráno mě probudil divný pocit, strašně mě bolelo břicho a záda. Rychle jsme odjeli do nemocnice a odtamtud mě převezli do Fakultní nemocnice do Brna. Ještě ten den v 12:25 hodin jsem porodila mojí malou holčičku, která měla 35 cm a 950 gramů.A ten den začal boj o život mé malé holčičky.Dominička shodila na 830gramu a začala bojovat dál s infekcí atd... Ani jsem ji neviděla, museli ji odnést do inkubátoru a napojit na kyslík. Asi po čtyřech hodinách jsem se šla na dětskou jipku na malou podívat. Ten pocit, když vidíte toho bezbranného tvorečka, jak bojuje o život, všude samé hadičky,napojená na kyslík a nemůžete nic udělat, vás bolí v srdci ještě víc.

číst více ... Moje malá bojovnice bojovala ze všech sil a zvládla to.11 den po narození malou opojily od kyslíku a malá náhle zkolabovala a museli jí dát zpátky na kyslík,.Den potom dostala infekci a bohužel infekce zasáhla mozek (následky má poškozený mozeček a cévky zablokované které nejdou operovat ,.Potom byla 2,5 měsíce na kyslíku, měla intubaci a taky dostala transfuzi krve, prodělala infekci atd....Pak mi doktor řekl že Dominička má diagnozu DMO těžká spastická dipareza.BYLA JSEM ŠPATNÁ,ALE JE TO MOJE DÍTĚ A BUDE MĚ POTŘEBOVAT A TAK BUDEME BOJOVAT...Jezdila jsem za malou do Brna kde ležela 3měsíce jeste-jsem-v-nemocnici.jpg,volávala jsem tam každý den abych věděla jak je na tým její stav,ale bohužel musím říct že ten pocit že mám dítě v nemocnici a nemůžu se o ní starat mi připadalo divné a nepřipadala jsem si jako máma

26. 6. 2003... jsem si vezla svojí holčičku konečně domů s váhou 2.300kg..Ten den jsem byla šťastná konečně jí budu mít doma a bude se cítit jako opravdová máma..Ale do roku byla malá často v nemocnici.

Čas letěl, a já jezdila od malinka s malou na rehabilitace, neurologii, oční, ortopedii, prostě samí doktoři.A trvá to dodneška a bude to tak nadále

Malá se otočila v roce a půl na bříško Když měla Dominička 9.měsíců tak jsem zjistila že budu mít miminko a těšila jsem se,ale radost netrvala dlouho ve 3.měsíci mi miminko umřelo a já musela na zákrok do nemocnice.Je to strašné co si budeme povídat,ale mě držela a drží nad vodou Dominička Od necelých dvou let jezdíme do léčeben do Boskovic a Luže Košumberk.V roce 2008 Dominika prodělala operaci kyčlí,byla jsem stále sní po operaci byla na jipce ten pocit už nikdy nechci zažít byl to nejhorší druhý pocit co sem zažila,ale malá je statečná dokázala to vydržet..Dominička má také problém s kousáním a taky s jídlem dodnes každý den bojujeme.Dostává kašovitou stravu a nebo rozmačkanou na menší kousky.

No dnes je Dominice šest let, chodí do školky, kde má svou asistentku. Zvládá to dobře a umí asi sedm až deset slovíček, otočí se na bříško, otáčí se dokola a snaží se lézt.

Bohužel jí to moc nejde: má postižené všechny čtyři končetiny a taky mentálně je opožděná,takže malá má těžkou mentální retardaci, ale mně dělá radost každý den, když se snaží něco udělat. Je to můj poklad.

Přejeme všem maminkám hodně trpělivosti a hlavně síly. Jak říká doktor: vše chce čas vše jde, ale pomalu. S pozdravem maminka a Dominika.....

Prokop

Prokop se narodil předčasně, ve 26. týdnu těhotenství. Následkem brzkého narození je dětská mozková obrna, se kterou Prokop a celá rodina bojujeme. Je postižen nejtěžší formou, spastickou kvadruparézou, má těžkou skoliózu a hyperlordózu páteře.

Přes celou řadu omezení se dokáže Prokop sám pohybovat na vozíčku. Je komunikativní, společenský, bystrý, chytrý. Snad odjakživa miluje technické věci a práci s počítačem. V současnosti je studentem čtvrtého ročníku Obchodní akademie Uherské Hradiště, obor informační technologie, a jeho velkým přáním a životním cílem je věnovat se tomuto oboru i v dospělosti profesně. Jsme pyšní na to, jak urputně jde za svým snem.
I přes svá velká omezení se aktivně zapojuje do dění kolem sebe. Naučil se plavat, jezdí na speciálně upraveném kole, miluje jízdu na koni, v zimě lyžujeme.

Díky pravidelné rehabilitaci předcházíme dalším zdravotním komplikacím např. i přes výraznou skoliózu nemusel dosud podstoupit těžkou operaci páteře, zvládá 7 hodin sezení ve škole.
Prokop aktivně spolupracuje, velmi si uvědomuje změny a pokroky, kterých dosahuje při rehabilitaci, toto ho motivuje do další tvrdé práce, snaží se aby byl co nejvíce samostatný.

číst více ... Zdravotní pojišťovna hradí 10 hodin rehabilitace ročně, což je málo, dříve jsme se pro získání finančních prostředků obraceli na více nadací, ale většina je zaměřena na děti do 18 let.
Bohužel naše situace nám nedovoluje zaplatit všechny tyto výdaje z vlastních prostředků bez finanční dopomoci.
Pro zmírnění jeho postižení je však nutná pravidelná i intenzivní rehabilitace, speciální rehabilitační ortéza, různé doplatky na pomůcky, doprava do školy a na terapie, většina jeho aktivit je spojena s placenou asistencí – ročně 200 000,-.

Pro účel pomoci má Prokop zřízen bankovní účet u Asociace rodičů dětí s DMO, číslo: 2100493497/2010.
Bližší informace o asociaci i Prokopův příběh najdete zde: http://www.asociace-deti-dmo.cz, kontakty na asociaci zde: http://www.asociace-deti-dmo.cz/page/kontakty. 

Moc si vážíme toho, že věnujete svůj zájem a čas naší situaci a pokud se rozhodnete Prokopovi pomoci finančním příspěvkem, podpoříte ho v jeho snažení a boji s závažnou diagnozou.

Děkujeme.
Rodiče a Prokop